Pildův weblog

Tak jsem zase nezaměstnaný. V práci mě totiž převeleli do jejich nově postaveného pracovního tábora Schmidthausen (to se prací opravdu nedá nazvat) a já to tam neustál ani fyzicky ani psychicky. Horší práci jsem opravdu ještě v životě nezažil.

Zatímco na staré hale, kde jsem původně dělal je na linkách minimálně sedm, osm lidí a každý se stará o jeden, maximálně dva stroje, dostal někdo "úžasný" nápad, že by se místo těch všech lidí mohli dát třeba jenom dva a pomocí psychického teroru z lidí dostat úplně naprosté maximum.

Povedlo se, vznikla nová hala, kde jsou linky, kde jsou pouze dvě pracovní pozice. Jedna má 4 stroje a druhé tři. Jednotlivé vstupy jsou od sebe tak daleko, že při výpočtech kolik ujde ten dělník za tu směnu (nevím jestli 8, nebo 12 hodinovou, já tam jel na 12ky) jim vyšlo přes 15 KM!!! U toho se ještě minimálně 3500x ohne a vždy má v ruce relativně těžký píst. Samozřejmě víc strojů znamená víc měření, takže člověk tam pak musel měřit 4X víc věcí než kdy měřil někdo jiný na staré hale. Pokud by si člověk mohl stoupnout jednou za těch 60 kusů k těm měřícím stolům a všechno to změřit tak jak se to oficiálně má, tak by to ještě nebylo tak hrozný, jenže problém je, že ta norma 860 tam byla tak brutálně velká, že by se to potom nemohlo stíhat, takže pokud byl někdo spatřen jak měří a stojí mu stroje, tak na něj hnedka začal řvát ať mu to nestojí. Musí se to dělat teda tak, že si člověk dá jedno kolečko u strojů, rychle se přemístí těm měřidlům, změří, třeba jeden dva paramatry a zase rychle běží ke stroji aby to tam rychle dal. Cokoliv chtěl člověk pracovně udělat a stál u toho stroj, tak mu bylo připomenuto že to musí hlavně jet ať dělá. Málem mi z toho fakt už praskla hlava.

Veškeré zlo tam dělá jakýsi mladý ambiciózní týpek, který má tu halu na starosti a nastolil tam psychický teror. Jako v normální práci se dělá normálním tempem a když třeba něco spěchá, je třeba konec měsíce nebo tak, tak se lidi honěj, že z nich leje, tak tam je tenhle spěch pořád. Lidi jsou z toho neustálého buzerování natolik vystresovaní, že tam člověk občas vidí třeba i člověka co má v ruce nějaké bedýnky a doslova utíká přes halu aby je někam položil.

Když jsem tam šel a viděl na tom papíru, že tam jsme jenom dva lidi, myslel jsem si, že je to automatická linka. Však i na staré hale je plno plně automatických linek, kde jeden člověk písty nakládá na pás a druhý je na konci hotové vykládá. Oni tam pak hlavně měří a starají se o to aby by bylo nejméně zmetků apod. Když jsem pak viděl, že automatická neni, docela jsem koukal. Pamatuju si, jak mě šel ukázat jak se dělá na těch čtyřech strojích (čtyřbob se tomu tam řiká) a já jak jsem tam stál a koukal na něj jak tam běhá dokola, tak se mi normálně zatočila hlava. Extrém.

Njn, tak je to německá firma, my jsme pro ně prostě jenom póvl, tak ať se sedřem. Už nikdy nechci zažít šichty, kdy celých 12 hodin myslím jenom na to jak to tam je strašný, nohy mě bolí natolik, že sednutí v trolejbusu po práci je spíš jak orgasmus, záda mě bolí, krční pátěř totálně v prdeli, kyčle bolavý, lopatky...

Chápu, že v práci se musí makat, ale co je moc, to je moc. Tahle práce je dobrá tak na získání invalidního důchodu. Jsem zvědavý jak dopadnou lidi po pár letech jestli tam někdo vydrží. Platí tam zase relativně dobře, to se musí nechat, ale já bych tam nedělal už ani za milion. Zdraví mám přeci jenom jedno. Ty lidi co tam musí zůstat kvůli rodinám, dluhům apod fakt lituju.

A jako perličku na závěr uvedu, že ta hala je udělaná tak, že když je venku třeba 26 stupňů, tak je vevnitř třeba 35 a vůbec nikoho to nezajímá (v kanclech mají klimošku).

10:39 [trvalý odkaz]  komentářů: 7 [přidat]